Mým dlouholetým snem bylo podívat se na bájnou Krétu, navštívit labyrint v Knossosu a projít se po místech, jež se zapsaly do řeckých bájí a dějin. A letos se mi tento sen splnil. Po důkladném prostudování spousty katalogů cestovních kanceláří, nabízejících zájezdy do Řecka jsme si vybrali pobytový zájezd s CK Iason. Tato kancelář nabízela jako jedna z mála ubytování i na jižním pobřeží Kréty. Velká a rušná letoviska jsou hlavně na severním pobřeží. Jih Kréty je málo osídlený, protože pobřeží je zde skalnaté a pláží je tu jen minimum. Také tu mnohem více fouká silný vítr od Libyjského moře. A právě to byl důvod, proč jsme si vybírali místo pro dovolenou na jihu ostrova. Tím místem bylo malé městečko Plakias. A jak se později ukázalo, tak naše volba byla šťastná.
1. den – přílet na Krétu
Z Brna jsme odlétali za chladného a deštivého počasí. Po dvou a půl hodinovém letu jsme přestáli na letišti v Chanii, kde nás čekal zástupce CK Iason. Nastoupili jsme do autobusu, který nás odvezl do našeho hotelu. Cesta do hotelu v Plakias byla velmi dlouhá, jelikož naše ubytování bylo na jižním pobřeží a bylo až poslední zastávkou. Do hotelu jsme přijeli unavení ve tři hodiny a tak jsme si hned šli lehnout. Nevýhoda dovolené, kterou organizují cestovní kanceláře, jsou noční lety a dlouhá doba, než se dostanete z letiště do hotelu.
Ubytování jsme mněli v penziónu Paligremnos, který se nachází v klidném prostředí na okraji letoviska Plakias pouhých 30 m od moře. Bydleli jsme ve dvoulůžkovém klimatizovaném studiu. Součástí pokoje byl kuchyňský kout, sociální zařízení se sprchovým koutem a balkón.
2. den – seznámení s Plakias
Ráno jsme málem zaspali setkání s delegátem cestovní kanceláře Kalamaki, která na Krétě zastupuje všechny české cestovní kanceláře. Na Krétě jsme byli poprvé a tak nám jeho informace a rady přišly vhod. Delegát nám nabídl i několik zájezdů a my jsme si vybrali zájezd do soutěsky Samaria a do Knososu. Protože součástí pobytu nebylo stravování, koupili jsme si v hotelu Aliantosbeach večeře za 8 € a dobře jsme udělali. Večeře se tu podávali formou švédského stolu. Výběr z jídel byl bohatý, slané i sladké, teplé i studené, s masem i bezmasé a všeho dostatek. Po večeři jsme dostali ještě pohárek rakie.
Poté jsme se šli projít po městečku a nakoupit nějaké potraviny. Plakias je malé klidné městečko s malým přístavem, které vyrostlo z původní rybářské vesničky. Leží na jižním pobřeží Kréty v zátoce Libyjského moře. Je ideálním místem, pro turisty, kteří touží po klidné dovolené. I když je Plakias malý, tak je zde dostatek obchodů, kde si můžete koupit potraviny, oblečení, potřeby na koupání i suvenýry. A když máte hlad nebo jen chuť na něco dobrého, tak je zde dostatek taveren, kam můžete zajít na jídlo nebo si jen tak vychutnat kafe a koukat se na moře. Odpoledne jsme se šli koupat a slunit k moři. Pláž byla z jemného písku a voda průzračné čistá. Plakias leží v zálivu, takže moře bylo klidné a teplé a pobřeží se jen pozvolna svažovalo do hloubky. Na koupání úplně ideální místo.
V podvečer jsme se vypravili na naše první focení. Kousek od našeho hotelu začínal přibližně 2 km dlouhý útes. Po jeho okraji vedla úzká cesta, která místy procházela otvory ve skále. Z útesu byl krásný výhled na celý Plakias i na zapadající sluníčko nad mořem. Jakmile zapadne slunce, tak se tu velice rychle setmí a také se znatelně ochladí.
Po večeři jsme se ještě prošli po Plakiasu a šli brzy spát, abychom si po dlouhé cestě pořádně odpočinuli na další výlety.
3. den – útesy u Plakias
Ráno jsme vstali ještě před východem sluníčka a šli jsme k pobřeží, abychom uviděli východ sluníčka. Bylo to nádherné ráno, všude bylo ticho, jen moře šumělo a první ranní ptáci zpívali. Stálo zato si přivstat a vychutnat si kouzlo východu sluníčka u moře. Cestou zpět do hotelu jsme si koupili na snídani výborný řecký světlý chléb. Každé ráno jsme si vychutnávali snídani a kafe na našem balkónu, odkud byl výhled na blízké hory a útes.
Dopoledne jsme strávili koupáním a opalováním. Odpoledne jsme vyšli dřív než předešlý den na útes, abychom stihli dojít na jeho konec ještě dřív, než se setmí. Tentokrát jsme se vybavili i baterkou, abychom mohli projít i delšími úseky, které vedly přes jeskyně. Na úplný konec útesu jsme se však nedostali, protože cesta končila v jedné jeskyni a dál už nevedla. Ale i tak to byl hezký výlet, odkud jsme si přinesli spoustu fotek.
Po večeři jsme se šli projít do přístavu, který leží na opačném konci zálivu v Plakiasu.
4. denn – výlet do soutěsky Samaria
Velmi brzy ráno, ještě za tmy jsme v Plakiasu čekali na zájezdový autobus, který nás pak odvezl na náhorní planinu Omalós, ležící v pohoří Lefká Óri (Bílé hory). Tady byla příroda zcela odlišná, od ostatní na Krétě. Stromy a rostliny jsou tu bohaté a jsou zde největší olivové háje. Je to proto, že náhorní plošiny mají díky naplaveninám z ledovců velice úrodnou půdu. Na okraji náhorní plošiny Omalos je vstup do soutěsky Samaria.
Samaria je soutěska a národní park, která se svou délkou 16 km řadí mezi nejdelší v Evropě. Sestup začíná v nadmořské výšce 1 227 m n. m. na místě zvaném Xyloskalo (Dřevěné schodiště) a končí na pobřeží Libyjského moře ve vesničce Agia Roumeli. Název soutěsky je odvozen od vesnice Samaria, která se v ní nacházela a byla vysídlena po roce 1962, kdy byla oblast vyhlášena národním parkem. Z původní vesnice zůstalo jen několik staveb. Soutěskou protéká travertinový potok, který se v minulosti používal ke splavování dřeva. Národní park je domovem několika endemických druhů rostlin a živočichů, z nichž nejznámější je koza bezoárová kri-kri. Velká část parku je porostlá specifickým druhem borovice, ze které se dříve získávala pryskyřice, v nižších polohách se přidávají oleandry a cypřiše. Nejužší místo soutěsky Samaria nazývané Sideroportes (Železná brána) je široké pouhé 3 metry a okolní skály dosahují výšky 300 metrů. V nejhlubších místech soutěsky jsou skály vysoké téměř 600 metrů. Celá cesta trvá přibližně 6 hodin, délka trasy je 16 km, z toho na soutěsku samotnou připadá 13 km. Horská túra je vhodná pro středně zdatné turisty, terén je místy hodně kamenitý, doporučují se proto boty s pevnou podrážkou. Soutěsku je také možné projít opačným směrem. I když byla cesta v poledním žáru velmi náročná, tak to byl nezapomenutelný zážitek a každému můžeme návštěvu Samarie doporučit.
Pěší tůra končila v přístavu AgiaRoumeli. Do vesnice není možné se dostat autem, pouze pěšky nebo lodí. Tady jsme se pořádně najedli v jedné z taveren a pak jsme nastoupili na loď, která nás zavezla do přístavu Sfakia. Plavba podél jižního pobřeží Kréty byla dalším velkým zážitkem. Jižní pobřeží je velmi divoké, strmé, kamenité, s velkými puklinami ve skalách. Tato část ostrova je sice téměř neobydlená, ale přesto jsme několikrát spatřili malé bílé kapličky, ke kterým vedla úzká pěší stezka z vnitrozemí.
Z přístavu Sfakia nás autobus zavezl zpět do Plakias. Cestou jsme projížděli okolo benátské pevnosti Frangokastello. Silnice tady jsou úzké, klikaté a strmé, takže se mi mnohdy tajil dech, když tudy autobus projížděl.
5. den – odpočinek u moře
Po náročném, ale krásném výletu do Samarie jsme se rozhodli, že tento den strávíme lenošením u moře.
6. den – výlet do mořského akvária a Knossosu
Dalším výletem, který jsme si u cestovní kanceláře Kalamaki zakoupili, byl výlet do bájného Knososu. Brzy ráno nás výletní autobus vyzvedl v Plakiasu a vezl nás soutěskami na severní pobřeží.
Zde byla první zastávka ve městě Rehtymno. Je to krásné město na severním krétském pobřeží asi na půl cesty mezi Heraklionem a Chanií. Jeho dominantou je benátsko-turecká pevnost Fortezza, postavená na vyvýšenině vystrčené do moře. V historickém centru města najdete půvabné křivolaké uličky, mešity, dřevěné arkýře starých tureckých domů, kašnu Arimondi, jejíž lví hlavy chrlí vodu a přístav s majákem.
Další zastávka bylo Cretaquarium u městečka Gouves. Je jedním z nejmodernějších mořských akvárií světa. Ukazuje podmořský život v podmínkách věrně kopírujících skutečnou krajinu pod hladinou. Najdete tu cca 200 druhů živočichů, kteří obývají 23 nádrží s celkovou plochou skel přes 300 m2. Akvárium využívá budovy bývalé americké vojenské námořní základny.
Součástí zájezdu byla i návštěva keramické dílny. Zde jsme se podívali na výrobu typické řecké keramiky. Samozřejmě, že součástí prohlídky byla možnost, si jejich výrobky zakoupit.
Odpoledne jsme se konečně dostali do hlavního cíle našeho výletu do Knossosu. Nejznámější historická lokalita na Krétě Minojský palác se nachází 5km jihovýchodně od hlavního města Heraklionu v údolí řeky Kairatos. Jedná se o největší archeologické naleziště doby bronzové, na kterém se nachází rozsáhlý komplex budov s cca tisícovkou místností, navzájem propojených sítí chodeb nazvaných labyrint. Historie Knossosu sahá do období cca 1700 před n.l., ale prvotní osídlení této oblasti se datuje kolem roku 7000 před n.l. Knossos byl několikrát zničen zemětřesením, požárem a znovu přestavěn. Knossos se proslavil jako sídlo legendárního krále Minoa a podle pověstí žil v jeho labyrintech i bájný Minotaur. Sloužil také jako administrativní a náboženské centrum. V roce 1350 před n.l. byl při výbuchu sopky na Santorini, palác zničen definitivně a od té doby již nebyl nikdy osídlen. Z dob své existence se dochovala řada pamětihodností, především destiček s písmy, nádob, sošek a kreseb na stěnách. Mezi známé nálezy patří soška bohyně Hadi, oboustranné sekery a fresky. Ruiny objevil v roce 1878 sběratel Minos Kalokairinos, v roce 1900 pak celou lokalitu včetně okolních pozemků zakoupil britský archeolog Sir Artur Evans, který ve velmi krátké době vykopal podstatnou část paláce a provedl ne příliš vhodné rekonstrukční práce s využitím moderní stavebních technik.
Po prohlídce Minojského paláce nás autobus odvezl do hlavního města Kréty do Iraklia.
7. den – okolí Plakias
Tento den jsme šli na procházku po okolí Plakiasu, koupali se a slunili.
8. den – Plakias
Tento den jsme šli na procházku po okolí Plakiasu, koupali se a slunili.
V hotelu, kam jsme chodili na večeře, byla i autopůjčovna. Domluvili jsme si na další den půjčení auta a tak jsme si večer vyzvedli Suzuki Vitaru, protože jsme plánovali výlet na Balos, kam vede jen strmá kamenitá cesta a ve všech průvodcích doporučovali na cestu sem teréňáka.
9. den – Balos, Kournas, Spili
Brzy ráno jsme vyjeli na nejzápadnější místo Kréty na poloostrov Balos. Přestože cesta byla dlouhá 120 kilometrů, tak nám trvala téměř 3 hodiny. Bylo to proto, že jsme se museli dostat z jižního pobřeží na severní přes hory, kudy vede úzká cesta plná zatáček a tak se tudy musí jet pomalu a opatrně. Jakmile jsme se dostali na sever ostrova, tak jsme pokračovali v cestě po dálnici. Ta vede přes celý ostrov od východu na západ kolem severního pobřeží. Silnice je sice označená jako dálnice, ale ve skutečnosti je to jen široká dobře udržovaná silnice. Když jsme přijeli na konec dálnice, tak jsme projeli vesnicí a dál už vedla kolem pobřeží do hor jen strmá štěrkovice, která se pomalu zužovala. Pohled dolů k moři byl jen pro odvážné. Cestou jsme potkali stádo koz a chvíli trvalo, než nám ustoupili z cesty. Cesta končila na vrcholku hor a zde jsme zaparkovali a dál už museli pěšky úzkou pěšinkou dolů k moři. Když jsme překlenuli vrchol hory, tak se nám ukázal nádherný výhled na modré moře s ostrovy. Po půl hodině jsme došli na jednu z nejkrásnějších pláží na Krétě. Byli jsme tu brzy ráno a tak jsme tu byli sami. Byl to nádherný zážitek, na který budeme pořád vzpomínat. A kromě vzpomínek jsme si odtud přivezli i spoustu krásných fotek. V poledne jsme se vydali na cestu zpět. Ta už trvala podstatně déle, protože bylo velké horko a do kopce po kamenech se jde pomalu. Sedli jsme si do auta a sotva jsem vytáhla svačinu, tak se u mě v autě objevila jedna zvědavá mlsná kozí hlava.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili u jezera Kournas. Je to jediné sladkovodní jezero na Krétě. Bohužel bylo po suchém létě skoro celé vyschlé.
Další zastávkou byla vesnice Spili. Je to horská vesnice s domy postavenými ve skále přilepenými jeden k druhému. Na náměstí ve Spili je zídková fontána s dvaceti pěti lvími hlavami, ze kterých teče proudem z pramene ledově studená pitná voda. V místní kavárně jsme si pochutnali na pravém řeckém jogurtu s medem a ořechy. Byl výborný a měli jsme co dělat, abychom ho snědli.
Na zpáteční cestě nás zastihl déšť. Naštěstí byl jediný za celou naši dovolenou. Po dešti se příroda zazelenala a bylinky začaly krásně vonět.
Chtěli jsme si prodloužit půjčení Vitary, jenže už byla zamluvená a tak jsme si na další výlet půjčili Tyotu Yaris.
10. den – Preveli, Festos, Ida
Brzy ráno jsme z Plakiasu vyjeli směrem na západ. Měli jsme namířeno ke klášteru a palmové pláži v Preveli na jižním pobřeží Kréty. Nejprve jsme zastavili u Kato Preveli. Jsou to ruiny starého kláštera ze 16.století. který je po požáru v 19. století opuštěný. Kousek od něj stojí další klášter Moni Preveli. Pravoslavný klášter stojí na nádherném místě vysoko nad Libyjským mořem. Budovy jsou seskupeny kolem rozlehlého ústředního nádvoří, součástí komplexu je i veliká zahrada. Z kláštera je překrásný výhled na moře a okolní ostrovy. V kostele je vystavena více jak stovka ikon, z nichž některé pocházejí ze 17. století. Je zde též malé muzeum, seznamující s historií kláštera. Vstup do areálu je ženám povolený pouze v dlouhé sukni. Návštěvu kláštera můžeme všem doporučit.
Nedaleko od kláštera dole u moře se nachází vyhlášená palmová pláž Preveli. Bohužel my jsme zde byly po velkém požáru, takže místo krásné palmové oázy jsme našli jen ohořelé kmeny stromů. I rostliny a keře na okolních svazích byly poničené požárem. Bude trvat několik let, než se příroda zase oživí. Odtud jsme zamířili do archeologického areálu Faistos.
Faistos je druhý největší minojský palác Kréty. Jeho vznik se datuje do doby kolem r. 1900 př. n. l.. Byl několikrát zničen a znovu postaven. Na rozdíl od paláce Knossos zde bylo provedeno velmi málo restaurátorských prací. V r. 1908 zde byl nalezen nejzáhadnější minojský předmět – faistský disk. Hliněný disk má průměr 16 cm, doba jeho zhotovení není jistá a písmo, kterým je po obou stranách opatřen, nebylo dodnes rozluštěno. Ve Festosu můžete obdivovat zbytky rozlehlého paláce, cypřiše a velké borovice, nádherné výhledy na úrodnou planinu Messara, na moře a na tři krétská pohoří – Ida na severu, vrchy Lassithi na severovýchodě a Kofinas na jihu. Na rozdíl od minojského paláce v Knossosu jsou zde k vidění méně zachovalé budovy, areál je menší, ale určitě stojí za návštěvu.
Cestou zpět jsme jeli přes pohoří Ida. Jeli jsme po malých, úzkých, strmých a klikatých silničkách a obdivovali krásnou přírodu nejvyššího krétského pohoří Idy. Když jsme tu zastavili na focení, tak jsem si říkala, na toto místo a tuto atmosféru nechci nikdy zapomenout.
Večer jsme vrátili vypůjčené auto. Na ježdění po strmých cestách Toyta Yaris moc dobrá nebyla, všem kdo chtějí jezdit po kamenitých horských cestách jednoznačně doporučujeme auto 4×4.
11. den – Plakias
Tento den jsme se vypravili na procházku po Plakias a protže se pomalu se blížil konec naší dovolené a tak jsme prošli pár obchodů, abychom nakoupili nějaké dárečky pro naše blízké doma. Ještě jsme se šli koupat, ale už bylo znát, že se blíží podzim a moře už nebylo tak teplé jako na začátku naší dovolené. Také vítr foukal daleko víc a chladnější.
12. den – odjezd z Plakias
Přišel poslední den, den našeho odjezdu. Nepříjemné bylo to, že jsme museli opustit pokoj už v 10 hodin dopoledne a odjezd z Plakias byl až v 7 hodin večer. V hotelu nebyla recepce a tak jsme kufry odložili s velkými obavami pod schodištěm a doufali, že je tam večer najdeme. Naštěstí jsme je v pořádku našli. Šli jsme na poslední procházku do města, vychutnali si naposled atmosféru v taverně na nábřeží a naposled jsme se prošli po útesech.
13. den – návrat domů
Na letiště do Brna jsme přiletěli ráno ve 2 hodiny a tady nás už čekali naše děti a odvezly nás domů.
Byla to krásná dovolená. Kréta je nádherný ostrov a my jsme toho navštívili velmi málo a tak není divu, že jsme si řekli, že se sem musíme někdy příště vrátit.