Pro letošní dovolenou samozřejmě spojenou s fotografováním jsme si vybrali další z řeckých ostrovů Santorini. A protože jsme si krásy tohoto ostrova chtěli pořádně vychutnat, rozhodli jsme se, že zde budeme celé dva týdny. Žádná z cestovních kanceláří nám nenabídla ubytování v námi požadovaném termínu a místě a tak jsme si ubytování vyhledali a zajistili přes internetový portál Booking.com. Dáváme přednost klidnějším místům, před rušnými letovisky a tak jsme si vybrali ubytování ve Finikii v Georgis studiu. A byla to volba velmi šťastná. Majitelé byli velice příjemní a ochotní lidé a samotnému ubytování nešlo nic vytknout. Velmi důležitým kritériem při hledání ubytování byla i blízkost nejmalebnějšího a nejfotografovanějšího městečka na ostrově Oia , kde jsme později strávili mnoho hodin fotografováním. Volili jsme termín v květnu, protože zde ještě není turistická sezóna a také teploty nejsou ještě nejvyšší. Pak už jen scházelo zajistit letenky a pronájem auta. Nejbližší letiště, z kterého létá pravidelná linka na Santorini, je Vídeň a tak jsme využili služeb německé letecké společnosti NiKi. Příjemné bylo, že nabízela lety v denních hodinách.
1. den – přílet na Santorini
Ráno nás odvezl autobus z Brna na vídeňské letiště Schwechat. Po menším půlhodinovém zpoždění jsme ve 12 hodin odletěli a Aerbus 320 nás za 2 hodiny dopravil na malinkaté letiště Thira na Santorini. Tady už na nás čekali majitelé našeho hotýlku s autem a dovezli nás do nedalekého městečka Finikia. Zastavili jsme na parkovišti a chtěli si vzít naše zavazadla. A tady nás čekalo první překvapení. Pan domácí nám říkal, že zavazadla nám dopraví na oslíkovi a nabídl mi, že sveze i mě. Raději jsem si vybrala cestu pěšky, ale naše dva veliké kufry nám oslík odnesl. S paní domácí jsme se vydali na cestu k hotýlku. Šli jsme spletí úzkých a klikatých uliček asi 500 metrů. Naštěstí byli na zemi namalované modré šipky a tak jsme příště bez problémů trefili domů. A tím největším překvapením pro nás byl náš apartmán. Krásný, bílý, čisťounký, vyzdobený květinami a se soukromou teráskou s výhledem na pobřeží a moře se spoustou ostrůvků. Na přivítanou nám paní majitelka nachystala ovocný dort a výborné červené santorinské víno. Posledním překvapením našeho prvního dne byl krásný západ sluníčka za nedalekým ostrovem.
2. den – seznámení s Finikio a Oiu
Ráno jsme si vychutnali naši první snídani v našem hotýlku. Snídaně v Řecku jsou jiné, než u nás. Vydatné, ale přitom lehce stravitelné, protože na přípravu jídel se používá olivový olej, čerstvá zelenina a bylinky. Jedna ze specialit, která nám velice chutnala, byly smažené placičky, plněné různorodou zeleninou a dochucené čerstvým řeckým kořením. Nikdy jsme nevynechali zapečenou cuketu nebo lilek se sýrem. Nechyběly ani čerstvé zeleninové a ovocné saláty, domácí marmelády, santorinský med, sýry a salámy. Vybrat si mohl každý. Po snídani jsme se vypravili na naši první procházku do nedalekého městečka Oia. Je to malebné městečko a jeho malé bílé a pastelové domečky jsou převážně zapuštěné do lávových útesů nad kalderou. Domečky jsou postavené jeden vedle druhého a každý je jiný. Všechny mají ale jedno společné, každé jejich zákoutí je vyzdobené barevnými květinami. Bohužel je zde i pár zbořených domů, které tu zůstaly ještě od posledního výbuchu sopky v roce 1956. Naleznete zde i spoustu zvoniček a kapliček s modrou střechou, které jsou pro tento ostrov typické. Cesta nám zabrala mnoho hodin, protože jsme nevěděli, co fotit dřív. Zda malebné domečky ve skále, zvonice, typické santorinské kostely s modrou kupolí, kytky, zátiší s amforami, kočičky nebo moře se spoustou ostrůvků. A protože Oia je známá svými neobyčejnými západy slunce, tak jsme si vytipovali místa, kde budeme večer a v dalších dnech fotit západy sluníčka. A protože Oia leží na nejsevernějším úzkém cípu ostrova, tak je zde nespočetně míst, odkud můžete pozorovat a fotit tuto nádhernou scenérii. V podvečer jsme se tedy znovu vypravili do Oi, abychom zachytili na naše fotoaparáty tyto úžasné západy slunce. A hned první focení západu slunce nad Oiu a mořem nám potvrdilo, že průvodci nelhali a západy jsou tu opravdu jedinečné.
3. den – pláž Baxedes
Na Santorini není mnoho pláží, těch pár, co tu je, tak jsou každá jiná a zvláštní. My jsme se vypravili k té nejbližší pláži Baxedes. Je tvořená černými lávovými kameny a na kraji pláže byly bílé pemzové kameny. Nad pláží se tyčí vysokánské pískovcové skalní útvary. Když se posadíte na některý z těchto pískovcových balvanů, tak se to pod Vámi sesune dolů. Člověk pak s úžasem a respektem hledí na ty pískovcové hradby a říká si, jak je možné, že vydrží silné nárazy větrů, které na Santorini foukají často a velmi silné. Moře bylo ještě v této době hodně studené, koupání by bylo jen pro otužilce. Místo je to velmi zajímavé, určitě stojí zato jej navštívit.
Cestou zpět jsme ještě bloudili uličkami Oi a obdivovali krásné domy a jejich zákoutí, která jsou tu v každém domě jiná, romantická a krásná.
4. den – Akrotiri maják a archeologický areál
Přestože Santorini je velmi malý ostrov, tak bychom ho pěšky neobešli. A proto jsme si u autopůjčovny Spiridakos pronajali auto. Již na předchozích dovolených se nám velmi osvědčil malý ale šikovný teréňáček Suzuki Jimny a tak jsme si jej pronajali i letos. S ním se dostanete opravdu všude, díky 4×4 vyjede i ty nejstrmější svahy a prašné kamenité cesty zvládá zcela bez problémů. Když jsme auto přebírali, tak nás poněkud zarazil jeho stav. Plátěnou střechu nám namontovali teprve, když jsem o ni požádala. Chtěla jsem i rádio, ale to pánové z půjčovny nezprovoznili. Interiér auta byl sluncem a větrem dost poškozený. Ale důležité bylo, že nás auto po celou naši dovolenou bez potíží všude zavezlo. Když jsme se při našich cestách dívali, co všechno na Santorini jezdí, tak jsme se hodně divili. Auta i motorky jsou tu vlivem sluníčka a zdejšího ovzduší z venku i vevnitř hodně poškozená. Setkáte se tu s auty různého stáří a technického stavu, jaká u nás už dávno nejezdí, protože by neprošly technickou kontrolou. Tu asi na Santorini nemají.
Další kapitolou je řízení a dopravní značky. Když Evropan přijede na křižovatku, která není označená žádnou značkou, tak dává přednost zprava. Ale na Santorini je to jinak. Zde jsou pouze označené před křižovatkou stopkou silnice, na kterých máte dávat přednost. Takže když přijedete na křižovatku a auta po Vaší pravé ruce Vám dávají přednost, tak je to proto, že oni mají značku stop. Jak jsme toto tajemství odhalili, tak jsme na křižovatkách vždy koukali, jaké značky mají ti ostatní. Očekávat na začátku a konci městečka či vesnice značku s jejich jménem je zcela marné. Za celou naši dovolenou jsme viděli na ostrově pouze dvě. Na křižovatkách směrové tabule také moc často nenajdete. Když jsme poprvé přijeli na křižovatku, ze které vedlo pět cest, tak směrovka tam byla jen jedna. Samozřejmě ne ta označující náš cíl cesty. Poslední specialitou je, že všechny značky jsou různě pomalované a polepené, takže se někdy můžete jen podle jejího tvaru domnívat, co značka znamená. Když jsme se balili na dovolenou, tak jsme se rozhodli, že GPS brát nebudeme, když je ten ostrov tak malý. Nakonec jsme s povděkem používali navigaci v tabletu, která nás zachránila před blouděním.
Dalším úskalím při ježdění autem na Santorini jsou úzké, klikaté uličky a spousta pěších turistů mísící se s různými dopravními prostředky. A tak není divu, že většina aut tady má nějaký škrábanec. Zejména v hlavním městě Fiře bylo první dny řízení pro nás stresující. Bohužel všechny cesty vedou do Firy. Ale časem jsme si zvykli a užívali si výletů po ostrově a naštěstí bez jediného bouchnutí.
Na první výlet jsme si naplánovali nejdelší trasu, jakou můžete na Santorini podniknout. Jeli jsme z nejsevernějšího místa na ostrově, kde jsme bydleli, na nejjižnější místo ostrova k majáku Akrotiri lighthouse. Maják stojí na vysokém útesu nad mořem a dodnes slouží řeckému námořnictvu. Jeho blikající světýlko jsme viděli každý večer, při našich procházkách po Oi. Jsou od něj krásné vyhlídky na celou kalderu, na vulkán, ostrůvky i na městečka ležící na okraji kaldery. Ještě nás fotografy matka příroda podarovala nádhernou duhou na nebi.
Cestou zpět jsme navštívili archeologický areál Akrotiri ancient. V průvodcích psali, že se jedná o malé Pompeje. Areál je hodně malý, celý zastřešený a kromě pár amfor tam nic neuvidíte. Veškeré cenné vykopávky byly převezené do archeologického muzea v Aténách nebo ve Fiře. Toto bylo jediné místo, které jsme na Santorini navštívili a kde jsme si řekli, tak sem jsme jet nemuseli. Ještě že vstup byl zdarma.
Večer jsme opět šli fotit do kouzelné Oi. Každý den nám nabídla něco nového.
5. den – Oia
Ráno bylo potřeba koupit nějaké potraviny a tak jsme se vydali tentokrát do městečka Oia hned po ránu abychom si koupili výborný světlý řecký chleba, který má křupavou kůrčičku a i další den je moc dobrý a nezbytnou vodu. Na ostrově je jen málo pramenů. Voda, která teče z kohoutků, není pitná. Všechna pitná voda se na ostrov dováží. Provádí se i odsolování mořské vody, ale ta je pouze užitková. Také jsme potřebovali koupit známky na pohlednice. Pohlednice koupíte v každém obchodě, ale známky prodávají jen na poště a ta je otevřená jen ve všední den dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Známky jsme koupili a pohledy poslali. Ty ale dorazili do ČR až několik dnů po našem návratu. Už jsme si mysleli, že ani nedorazí, protože na Santorini nikdo neznal Českou republiku. Je to smutné, ale zase nám ve dvou obchodech dali slevu, právě proto, že naši zem neznají. Obchodů je v Oi opravdu hodně. Na hlavní promenádě najdete obchody s oblečením, šperky, suvenýry, uměleckými předměty a samozřejmě je tu i nespočet taveren.
Došli jsme až na konec městečka Oi a tím pádem i na konec ostrova ke zřícenině středověkého hradu. Na jeho hradbách se každý večer scházejí fotografové, aby z jeho hradeb vyfotografovali krásné západy slunce nad Oiu a mořem. Pokud ale chcete obsadit místo s dobrým výhledem, je zapotřebí jít na hradby dvě hodiny před západem sluníčka. Pokud přijdete až večer, tak jsou celé hradby obsazené fotografy a nenajdete jediné volné místečko. Na hradbách je plot, na který novomanželé uvazují různé stuhy nebo připevňují zámky, aby tím navždy upevnili svoji lásku.
Odpoledne pršelo a tak jsme zůstali doma. Naštěstí to byl jediný déšť za celou naši dovolenou.
6. den – archeologický areál Thira
Říkali jsme si, že když jsou západy slunce tak nádherné, tak že musíme vidět i východ sluníčka. Natáhli jsme si budík na 5 hodin ráno a ještě za šera jsme přišli na jedno z našich oblíbených fotografických míst. Ale východ sluníčka vůbec nebyl takový, jak jsme čekali a tak další dny jsme fotili už jen ty západy.
Cílem naší další výpravy byl druhý archeologický areál na druhé nejvyšší hoře ostrova. Je to místo, kde kdysi stávalo hlavní město ostrova Thira. Nejprve jsme museli vyjet 3 km úzkou klikatou silnicí do výšky 300 m nad mořem. Cesta byla opravdovým dobrodružstvím pro řidiče, protože serpentyny byly tak prudké a ostré, že před zatáčkou nebylo vidět, zda v protisměru něco nejede. Autobusy tudy nejezdí, kdo nemá auto nebo motorku, tak musí nahoru pěšky.
Obdivovali jsme, jak dokázali na tak špatně dostupném místě vybudovat tak rozsáhlé město. Tento areál nás už nezklamal, je velmi rozsáhlý, skoro tak jako v Delfách. Rozhodně doporučíme jeho návštěvu. Vstupné bylo 4 € a otevírací doba je od 8.30 do 15.00 hodin. Pro auta je vjezd z Kamari nahoru k areálu povolený od 7 hodin ráno do 17 hodin odpoledne.
Jeho umístění na vysokém kopci poskytuje úžasné výhledy na okolní moře a ostrovy a také na letiště a na přilehlá dvě hlavní turistická letoviska Perisa a Kamari se dvěma největšími plážemi na ostrově. Jsou to také jediná letoviska, kam cestovní kanceláře pořádají zájezdy. Jedno z nich Kamari leží v těsné blízkosti letiště. Takže v místech, kde končí pláž, začíná runway. Ale tuto informaci už v žádném katalogu cestovních kanceláří nenajdete. Přestože ostrov i letiště jsou velmi malé, tak zde každou hodinu přistává či odlétá několik letadel. Tak jsme si opět řekli, jaké štěstí jsme měli při výběru ubytování v klidném prostředí na severu ostrova.
Cestou zpět jsme se zastavili ve vesnici Exo Gonia ve vinařství Artemis Karamolegos a koupili si jejich výborné suché červené víno.
7. den – Mesa Pigadia
Jelikož jsme předchozí dny hodně chodili, tak jsme se rozhodli pro odpočinkový výlet na jih ostrova na bílou pláž Mesa Pigadia. Pláž je těžko dostupná, nevede k ní silnice, pouze kamenitá cesta, takže to byla příležitost pro Jimnyho. Protože je hůř dostupná, tak mnoho turistů sem nepřijde. Pláž je pojmenovaná podle bílých pískovcových útesů a bílého písku. Ve skalách jsou malá obydlí lidí, dnes již opuštěná. Je to zvláštní a moc krásné místo na ostrově a také jej můžeme všem doporučit i malou restauraci na začátku pláže.
četnými čtyřnohými obyvateli na ostrově jsou kočičky. Dobře vědí, jak jsou krásné a předvádějí se ve všech možných pózách.
8. den – Baxedes
Dalším výletem byla znovu pláž Baxedes, kterou jsme již jednou navštívili. Koupat se nedalo, foukal silný vítr a tak byly velké a silné vlny. Tak jsme se jen opalovali a brouzdali po pobřeží ve vlnách.
Cestou zpět jsme v jedné vesnici viděli spoustu větrných mlýnů starých i novodobých. O vítr na tomto ostrově není nouze a tak se využívá každý zdroj energie. Na střechách domů jsou téměř všude solární panely a nádrže na vodu, která se ohřívá slunečním zářením.
9. den – Imerovigli
Mezi Oiu a Firou leží další z malebných městeček Imerovigli, tyčící se stejně jako Oia a Fira na útesech nad kalderou. Auto jsme nechali zaparkované na náměstí a vydali jsme se podél pobřeží kaldery směrem k Oi a fotili krásné výhledy na moře s vulkánem a ostrůvky. A samozřejmě spoustu kytek. Je zajímavé, že na západní straně ostrova rostou jiné druhy květin, než na té východní. Je to nejspíš dané složením půdy, která je směrem ke kaldeře složená z lávových hornin. Jednu rostlinku však najdete kdekoliv na ostrově a tou je heřmánek. Ten tu roste doslova všude a oproti našemu má 2x větší květy. Také je rozdílné i pobřeží na obou stranách ostrova. Západní pobřeží u kaldery je velmi strmé a na druhé straně je rovinaté, se snadným přístupem k moři a je na ní také většina pláží.
10. den – hlavní město Fira
Hlavním městem ostrova je Fira, rozkládající se na útesech nad kalderou. A protože jsme tudy zatím jen projížděli, tak jsme si tento den udělali celodenní výlet do Firy. Na rozdíl od Oi nebo Imerovigli, které jsou poklidná městečka, je Fira rušným městem. Je zde více restaurací i obchodů a na každém kroku Vás někdo zve, abyste se zastavili právě v jeho obchodě. Obchodů je tu mnoho s různorodým zbožím, dokonce i kožich si tu můžete koupit. Navštívili jsme dva hlavní kostely ve městě. První pravoslavný postavený v byzantském stylu a druhý křesťanský. Kromě nich je tu tak jako na celém ostrově spousta malých kostelíků a kapliček s typickými modrými kupolemi a zvoničkami. Dali jsme si výbornou kávu v jedné z mnoha kaváren s výhledem na moře a užívali si zdejší jedinečnou atmosféru.
11. den – Imerovigli
Protože se nám předchozí výlet do Imerovigli moc líbil, tak jsme se rozhodli pro jeho druhou návštěvu. Tentokrát jsme se ale vydali opačných směrem podél pobřeží a to směrem k Fiře. Přišli jsme k jednomu kostelíku, kde byla zrovna řecká svatba. Panu faráři jsme nerozuměli, ale atmosféra tohoto obřadu byla krásná.
Na Santorini jezdí mnoho párů, aby měli svatbu v romantickém prostředí tohoto ostrova. My jsme však potkávali každý den jen nevěsty v nazdobených šatech bez ženicha, které se nechávaly fotit na zajímavých místech. Většinou to byly Japonky.
12. den – Fira, Winery & wine museum
Ještě jednou jsme zopakovali i další výlet a to do hlavního města Fira. Protože se už pomalu blížil konec naší dovolené, tak jsme se věnovali hlavně nákupům dárečků pro naše blízké doma.
Z Firy jsme se vydali do muzea vinařství na Santorini Winery & wine museum Koutso Yanno Poulos v Mesarii. Expozice je umístěná ve sklepeních, takže nám přišel vhod příjemný chládek. Seznámili jsme se s historií vinařství na Santorini a s jeho specifikacemi.
Vinařství je založené na původní odrůdě vína, Assyrtiko. Tato odrůda je velmi stará a vyznačuje se odolností proti révokazovi, což přisuzují místní vinaři sopečné půdě. Révové stromky jsou sázené odděleně, protože jejich základním zdrojem vlhkosti je rosa. Jsou tvarované jako nízké spirálovité košíky, s hrozny zavěšenými na vnitřní straně, aby byly chráněny před větry. Také unikátní a pro ostrov typické je červené, sladké a extrémně silné Vinsanto. Vína ze Santorini jsou velmi suchá se silnou, citrusovou vůní, a sopečná půda dává vínům specifickou chuť. Součástí návštěvy muzea byla i ochutnávka a samozřejmě i prodej vín. My jsme si koupili Vinsanto a Kamaritis, sladká vína která se vyrábí výhradně na Santorini. Svou specifickou chuť získávají tím, že hrozny jsou sušené na slunci po dobu 14 dnů a zráním v dubových sudech po mnoho let před lahvováním.
Muzeum je otevřené od 10 do 17 hodin a vstupné včetně ochutnávky vín je 7 €.
13. den – plavba k vulkánu
Tento den jsme vraceli auto. Zástupce autopůjčovny si jej důkladně prohlédl, zda jsme neměli nějakou nehodu. Vše bylo v pořádku a tak jsme se s Jimnym rozloučili. Byl našim věrným a spolehlivým společníkem na všech našich výpravách.
Využili jsme nabídek jedné z mnoha kanceláří a zaplatili si za 85 € plavbu kalderou k vulkánu, podél pobřeží Santorini a se západem slunce nad mořem. Vyplouvalo se z přístavu Ammoudi, který je jedním ze dvou přístavů v Oi. Při domluvě plavby jsme odmítli transfer do přístavu, s tím, že to není daleko a že se raději projdeme pěšky, později jsme trošku zalitovali. K přístavu vede cesta se třemi sty schody. Kdo si netroufá na tento výstup či sestup, tak může využít „místní dopravu“ na oslících. Bylo nám těchto oslíků líto, když musí v tom horku zvládat tento náročný výstup i s turisty na zádech.
Ve 3 hodiny jsme se nalodili na katamarán a vypluli směrem k vulkánu. Zde byla první zastávka a zájemci si mohli doplavat až ke břehu vulkánu, kde vyvěrají teplé sirné prameny. Moře bylo sice studené, ale přesto jsem se k pramenům vypravila. Voda v Hot Springs byla trochu teplejší než okolní moře a ve vodě kolem mě plavali kousky sirných hornin.
Pak se katamarán vydal na plavbu kalderou k nejjižnějšímu cípu ostrova s majákem. Další zastávkou byla Red beach červená pláž a pak White beach. Tady už možnosti koupání využili jen ti nejotužilejší. Součásti výletu bylo i občerstvení. Na lodi nám připravili grilované maso se zeleninou. A po dobrém jídle se katamarán otočil a pomalu plul zpět k severu. Cestou jsme obdivovali a fotili divoké pobřeží. Je zvláštní, že útesy jsou tu velice rozdílené, podle toho z jakých hornin jsou složené. Sluníčko se už pomalu chýlilo k západu a poté, co jsme propluli kolem ostrova Thirasia a přístavu Amoundi, se katamarán stočil k zapadajícímu sluníčku. Cestou jsme potkali několik jiných lodí a pohled na plachetnici v zapadajícím sluníčku byl nádherný. Katamarán pomalu plul k západu, dokud slunce úplně nezapadlo a tak jsme všichni obdivovali tu nádhernou podívanou, kterou nám slunce přichystalo. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Po západu slunce nás katamarán dovezl zpět do přístavu Amoundi. V přístavu jsou podle průvodců vyhlášené restaurace s mořskými specialitami. Pohled na pověšené chobotnice nás však od návštěvy poněkud odradil. Vydali jsme se na úmornou cestu po 300 schodech do Oi a na večeři jsme raději zašli do jedné z mnoha restaurací s výhledem na večerní Oiu, moře, ostrovy a z dálky na nás blikal maják.
14. den – poslední procházka v Oi
Jelikož jsme už neměli tento předposlední den auto, tak jsme se vypravili ještě naposled fotit do Oi. Člověk by si řekl, že když jsme dva týdny každý den chodili z Finikie do Oi, tak že už musíme znát všechny uličky a zákoutí, ale přesto jsme si ještě cestou řekli „tady jsme ještě nebyli, to jsme neviděli“. Došli jsme až k poslednímu domu v Oi a tedy i na ostrově, cestou nafotili ještě to, co jsme nestihli a na závěr si dali výbornou ledovou kávu a naposled si užívali jedinečnou atmosféru tohoto malého a nádherného místa na zemi.
Večer nám paní domácí přichystala na rozloučenou jen pro nás večeři na naší terásce. A tak jsme si vychutnávali při zapadajícím sluníčku výbornou grilovaný lilek s cuketou, zeleninový salát a ovoce zalité želatinou a samozřejmě nechybělo ani vynikající santorinské červené víno. Byl to krásný poslední večer.
15. den – návrat domů
Poslední den dopoledne jsme balili a vážili kufry. Po obědě jsme se rozloučili s paní majitelkou a pan domácí nás odvezl na letiště. Letiště je opravdu malé a odletová hala byla taktéž malinká. Po odbavení jsme se usadili a čekali na náš odlet. Pomalu se blížila doba našeho odletu, ale na informační tabuli byl stále let, který měl čas odletu již před hodinou. Začalo pršet a byl velice silný vítr a tak byly všechny lety odložené. Po půl hodině teprve ohlásili poprvé zpoždění letu a pak vypadl i proud a vše potemnělo. To už jsme začali být poněkud nervózní, protože jsme měli koupené jízdenky z Vídně do ČR a pokud by mělo letadlo větší zpoždění, tak by nám autobus ujel. Ale naštěstí vše dobře dopadlo, bouře se utišila a Aerbus 321 přiletěl do Vídně tak, že jsme náš autobus pohodlně stihli.
Když jsme večer doma usínali, tak jsme si říkali, že to byla naše nejlepší a nejkrásnější dovolená.
Santorini – informace o ostrově
Santorini
Je jeden z nejjižnějších ostrovů souostroví Kyklad v Egejském moři. Celé souostroví se skládá z hlavního a největšího ostrova Santorini, nazývaného také Thira ve tvaru podkovy, menšího ostrova Thirasia severovýchodně od Thiry a ještě menšího neobydleného ostrůvku Aspronisi. Navíc jsou zde ještě tři malé vulkanické ostrůvky kuželovitého tvaru Palia Kameni, Nea Kameni a Mikri Kameni. Ostrov má rozlohu jen 76 km2. Od nejsevernějšího bodu ostrova k nejjižnějšímu je vzdálenost cca 18 km. Šířka kolísá mezi 2 a 6 km. Nejvyššími horami jsou Profitis Ilias (567 m n. m.) a Mesa Vouno (353 m n. m). Jeho vzdálenost od přístavu Pireus v Athénách je 240 km a od Heraklionu na Krétě 120 km.
Ostrov je nejaktivnějším sopečným centrem v jižních Kykladách, ačkoli v současnosti je tvořen hlavně vodou naplněnou kalderou. Jméno Santorini dostal ve 13. Století podle Saint Irene. Předtím měl jméno Kallisti (Nejkrásnější) nebo také Strongyli (Kulatý) a po dórské kolonizaci dostal ostrov jméno podle jejich vůdce Thira.
Ostrov je místem jednoho z největších sopečných výbuchů, který nastala asi před 3500 lety, kdy byla Minojská civilizace na vrcholu. Erupce zanechala velkou kalderu obklopenou sopečným popelem o vrstvě stovek stop vysoké a vedla ke zničení Minojské civilizace na ostrově Kréta, působením obrovské vlny tsunami. Velice vyspělá civilizace, která tu vzkvétala až do nejtragičtějšího výbuchu sopky v dějinách lidstva kolem roku 1500 před naším letopočtem, vede mnohé vědce k domněnce, že právě tady ležela ona bájná Platónova Atlantida. Kaldera dosahuje hloubky 400 metrů a byla svědkem celkem 14 erupcí. Poslední z nich v roce 1956 zničila 90% všech obydlí, takže musela být vystavěna znovu. Proto má dnes architektura Santorini tak jednotný styl. Typické jsou malé bíle natřené domy s modrými dveřmi a okny, oddělené úzkými ulicemi. Domy zahloubené do skály jsou zvláštním typem stavby vyskytujícím se na tomto ostrově. Tato obydlí mají obdélníkový půdorys s klenutou střechou postavenou z vytěženého vulkanického materiálu. Dalšími typickými stavbami na Santorini jsou malé bílé kostelíky s modře natřenými polokulatými střechami a zvonicemi.
Ostrov je tvořený černou, šedou, načervenalou a bělavou lávou. Vrstva pemzy a popele, která ji pokrývá, je místy vysoká až 50 m a je příčinou mimořádné úrodnosti.
Akrotiri lighthouse
Tento maják byl vybudován v roce 1892 francouzskou společností Lighthouses a stojí na ostrově Santorini na konci mysu Akrotiri.
Je to čtvercová věž, 10 m vysoká s domkem pro strážce majáku. Stojí na na jihozápadní straně ostrova, 350 m od okraje a ve výši 100 m nad mořem. Maják měl nejprve v roce 1892 lampu s petrolejem. Světelnost byla 23 n. m. Během 2. světové války maják nepracoval až do roku 1945 kdy se Hellenic Navy rozhodl rekonstruovat majákovou síť. Od roku 1983 má maják elektrické světlo zprvu ovládané hlídačem a od roku 1988 je plně automatizován. Nyní zde září bílé světlo s bleskem každých 10 sekund se světelností 24 n. m.
Akrotiri ancient
Vykopávky započaté v roce 1967 v místě nazvaném Akrotiri (Horní Thira) pod vedením profesora Spyridona Marinatose udělaly z Thiry nejznámější Minojské místo vně Kréty. Některé z domů v Akrotiri jsou složitější a mají až 3 patra. Ulice, náměstí a zdi byly uchované ve vrstvách sopečných vyvřelin, někdy vysokých až 8 metrů, a ukazují, že to bylo významnější město. V mnoha domech jsou neporušená kamenná schodiště a v domech jsou obrovité keramické skladovací nádoby (pithoi), mlýny a keramika. Mezi známé archeologické nálezy z Akrotiri patří nástěnné malby nebo fresky, které si dobře zachovaly svou originální barvu, jak byli konzervované pod mnoha metry sopečného popele. Město také mělo vysoce vyvinutou kanalizační soustavu a z jemných uměleckých prací se usuzuje, že jeho občané byli zřetelně kulturně vyspělí, důmyslní a relativně bohatí lidé.
Roury s tekoucí vodou a záchody nalezené v Akrotiri jsou nejstarší objevená takováto zařízení. Roury běží v zdvojených systémech, což signalizuje, že obyvatelé používali dodávky horké a studené vody; původ horké vody byl pravděpodobně geotermický, daný blízkostí sopky.
Ammoudi
Malý přístav a pláž v Oia, kam je možné sestoupit po 300 schodech. Odtud, vyplouvají malé výletní lodě na protější ostrov Thirasia nebo na plavby k vulkánu a kolem Santorini.
Armeni
Druhý malý přístav a pláž v Oia, který je dostupný pouze pěšky po 300 schodech, autem sem nelze dojet.
Baxedes
Pláž přibližně dva kilometry na sever od Oia. Klidná pláž s černými lávovými kameny, lemovaná vysokými pískovcovými útesy.
Exo Gonia
Exo Gonia je malá, klidná, tradiční vesnice, vzdálená 12 km od Firy.
Finikia
Malá vesnička nacházející se přímo pod Oia. Zatímco Oia byla sídlem námořních kapitánů a šlechty, Finikia byla tradiční zemědělskou a rybářskou osadou. Část vesnice leží v úzké rokli a domky jsou stejně jako jinde zčásti nebo zcela zapuštěny do jejích stěn. Fotograf tady najde spoustu krásných motivů – pěkné schody a uličky s kamenným dlážděním a samozřejmě typické prvky kykladské architektury. Hodně domků dnes patří cizincům. Jiné domky byly pečlivě zrekonstruovány a slouží jako hotelové ubytování.
Fira
Fira je hlavním městem a má přibližně 1600 stálých obyvatel. Leží na západním pobřeží v severní části ostrova přímo nad okrajem kaldery ve výšce asi 260 metrů nad mořem a nabízí úžasný panoramatický výhled na ponořený vulkán. V roce 1956 byl ostrov Santorini zasažen zemětřesením, které zničilo velkou část ostrova. Ve Fiře byla část města zničena, ale,naštěstí, některé budovy z 18. století byly zůstaly zachované.
Město Fira je typické kykladské městečko vystavěné z bílých půvabných domků s modrými okny a dveřmi, oddělenými od sebe navzájem malými dlážděnými ulicemi
V současnosti je Fira rušné město. Pro turisty je připraveno množství marketů, obchůdků, krámků se suvenýry, řada butiků a klenotnictví, taverny a bary.
Chcete-li se obeznámit s kulturou ostrova můžete ve Fiře navštívit Archeologické Museum nabízející mnoho předmětů z vykopávek prováděných ve starověkém Minojském sídlišti Akrotiri. Město má také mnoho kostelů a kláštery jako Agios Minas, katedrálu Ypapandi, katedrálu Krista, kláštery Panagia ton Dominikanidon, Panagia tou Rodariou a katolickou katedrálu.
Je zde také Megaron Gyzi Museum, který má fascinující sbírku snímků Firy před a po zemětřesení z roku 1956.
Imerovigli
Imerovigli je krásná vesnička ležící cca 2 km severně od hlavního města ostrova Santorini Firy. Název této obci pochází z dob pirátů: „Vigla“ znamená, strážní věže, „Imera“ znamená den. Dominantou Imerovigli jsou ruiny benátského hradu Skaros ze13. stol., který nebyl nikdy dobytý. Můžete se odtud vydat podél kaldery k nedalekému kostelu Theoskepasti, postaveném na skále.
Z Imerovigli vede podél kaldery pěší cesta na sever až do Oia a na jih do Firy. Jsou zde nádherné vyhlídky na kalderu i ostrovy.
Kamari
Rušné turistické letovisko s velkou pláží se nachází 10 kilometrů od Firy a v těsné blízkosti u letiště Thira. Moderní turistické středisko, má mnohakilometrovou pláž tvořenou černým pískem a oblázky.
Mesa Pigadia
Bílá pláž na jižním pobřeží ostrova. Nad ní se tyčí vysoké pískovcové útesy, ve kterých byly vybodované skalní příbytky.
Mesaria
Vesnice Mesaria leží v centru Santorini přibližně 4 km od Firy. Je obklopena zahradami a vinicemi. Nachází se zde muzeum vinařství, které nabízí mnoho informací o vinných tradicích Santorini. Prohlídka je v podzemí v dlouhém tunelu. Je zde mnoho exponátů k prohlédnutí včetně velmi starého dřevěného vinného lisu asi z roku 1660. S pomocí zvukového průvodce získáváte informace o specifickém procesu výroby vína na Santorini. Samozřejmě ochutnávka vína na konci cesty je nezbytností.
Oia
Malebné městečko Oia je doslova přilepeno na okraji skalnatých srázů kaldery v nejsevernějším výběžku ostrova Santorini, přibližně 13 km severně od hlavního města Fira. Při ničivém zemětřesení v r. 1956 bylo městečko Oia velmi poničeno, po přestavbě si však uchovalo tradiční vzhled kykladské architektury.
Vychutnejte si kouzelnou atmosféru střediska Oia při procházkách úzkými uličkami mezi bílými domky s modrými dveřmi a mezi barevnými kupolemi velkého množství zdejších kostelů a kapliček. Tradiční Santorinské domy vestavěné do sopečné horniny jsou soustředěny nejvíce kolem hradu St. Nicholas. Určitě si nenechte ujít nádherný výhled na kalderu a také oprávněně vyhlášený západ slunce. Podél hlavní ulice, která je pěší zónou, čeká na návštěvníky velký počet taveren, restaurací, kaváren a pekárniček, také malých butiků a obchůdků s různorodou nabídkou zboží od potravin, po suvenýry, klenoty či oblečení.
Za návštěvu stojí v městečku Oia také místní malé Muzeum námořní plavby, kde získáte přehled o minulosti santorinských mořeplavců, uvidíte modely lodí a staré mapy. Ubytování v Oia je dosti drahé. Stylové ubytovací apartmány jsou často upraveny ve skalních dutinách a vsazeny přímo do stěny kráteru.
Z Oia se dostanete přibližně po 300 schodech ke dvěma přístavům Armeni a rybářského přístavu v Ammoudi.
Perisa
Rušné turistické letovisko s velkou pláží.
Tato oblast patří společně s Kamari mezi hlavní letoviska na Santorini. Letoviska odděluje mohutný skalnatý výběžek, na jehož vrcholu jsou pozůstatky starobylé Théry. Perissa je známá několikametrovou překrásnou dlouhou pláží s černým pískem, vodním parkem, letními restauracemi a plážovými bary, tavernami, diskotékami, obchody.
Thira
Thira letiště – velmi malé a jediné letiště na Santorini.
Thira ancient – rozvaliny dórského města Thira vévodí skalnatému mysu Mesa Vouno (370 m) na jihovýchodním pobřeží mezi Kamari a Perisou. Ačkoli vrcholek byl v počátcích osídlen Dóry pod vedením Thirase v 9. století před n. l., velká většina budov patří do helénské doby za vrcholné vlády Ptolemaiovy armády v této části světa. Město bylo osídleno déle než tisíc let a bylo administrativním a náboženským centrem městského státu Thira, který se skládal z alespoň šesti dalších osad. Město objevil německý archeolog Hiller von Gortringen v 60. letech 19. Století. Svatyně Artemidoros, zcela vytesaná do skály byla zasvěcená Artemidoros Perge. Do skály jsou vyryté nápisy a symboly uctívaných bohů – orel pro Dia, lev pro Apolla, delfín pro Poseidona, je zde také portrét zahalené Artemidoros, zakladatelky svatyně. Celá svatyně byla vybudována na konci čtvrtého nebo začátkem třetí století př. n. l.
Agora leží téměř ve středu města. Její jižní část byla vlastně obchodní centrum a střední byla správní centrum. Severní část byla dostavěna v římském období – sloupoví, památníky a chrám postavené na počest slavných osob.
Královská Stoa (46 x 10 m.) byla vybudovaná za vlády Augusta (první století n. l.) na jihovýchod od agory. Hlavní vstup je na východní straně, směrem k agoře, střecha byla podepřena dórským sloupořadím podél osy stavby. Sochy členů Ceasarovy rodiny byly postaveny v severní části. Dvojice desek na západní stěně oznamuje, že sloupoví bylo opraveno v roce 149 n. l. Kleitosthenesem.
Dionýsův chrám. Malý dórský chrám s malou celou a procelou, postavený na umělé terase na sever od agory. Průčelí a střecha byly zhotoveny z mramoru, zatímco zbytek stavby byl z místního kamene. Datován do 3. stol. př. n. l. (Helénské období).
Svatyně na jižním okraji města. Oblast je obsazena výlučně svatyněmi buď pod širým nebem nebo střechou (svatyně Apolla Karneios, Herma a Herakla, Ptolemy III. atd.) a náměstí, kde je Gymnopaediae (tance nahých chlapců) byla postavena na počest Apolla Karneios. Do skal jsou vyryty četné nápisy datované do římského období.
Svatyně Apolla Karneios, postavená v šestém století př. n. l. částečně tesaná do skály a částečně postavená na umělé terase. Zahrnuje chrám s procelou a celou, náměstí s podzemní nádrží na vodu, střecha je podepírána šesti velkými jednolitými pilíři, malá stavba, pravděpodobně hrobka.
Tělocvična mladíků leží na jižním okraji města a je datovaná do druhého století n. l.
Malá jeskyně, částečně vytesaná do skály, byla zasvěcena Hermesovi a Heraklovi.
Hřbitovy starověké Thiry – jsou umístněny na svazích Sellad, po straně silnice která vedla od severu k jihu do starověkého přístavního města, nyní vesnic Kamari a Perissa.
Divadlo leží na severu agory, vybudovaná v Ptolemaioském období (3. století př. n. l.) a původně mělo kruhový orchestr. Během změn v prvním století n. l. bylo jeviště prodlouženo na úkor původního orchestru.
Vourvoulos
Malá vesnice v severní části ostrova pozoruhodná novodobými větrnými mlýny.
Black beach
Tato krásná černá pláž se nachází na jižním konci ostrova ve vesnici Perivolos. Své jméno dostala podle černých lávových kamenů a oblázků. Pláž patří k více organizovaným plážím Santorini a jsou zde nabízeny zábavy jako je třeba windsurfing, potápění, vodní lyže atd.
Red beach
Červená pláž leží 8 km jihozápadně od Firy v blízkosti vesnice a starověkého naleziště Akrotiri. Je jednou z nejslavnějších a nejkrásnějších pláží Santorini. Své jméno dosrala podle tabulí červených a černých vulkanických hornin. Je zde dobré potápění díky zajímavým skalám. Pláž je přístupná pouze autem a potom pěšky nebo loděmi kaiki (malé rybářské loďky, které jsou užívány během léta pro dopravu), které vyjíždí z přístavů Akrotiri a Fira.
White beach
Na samém jihu ostrova, asi 5,5 km od Perissy, leží pláž Vlihada. Celou dlouhou pláž lemují bizarní větrem vytvarované skalní útvary z bělošedé pemzy. Mořské dno je písečné a voda je velmi čistá.
Winery & wine museum Koutsoyannopoulos
Muzeum vinařství rodiny Koutsoyannopoulos je jediné v Řecku a představuje historii vína a život vinařů na Santorini od 17. století. Muzeum vína je 300 m dlouhý labyrint nacházející se v přírodní jeskyni 8 metrů pod zemí.
Použité odkazy:
Informace o Santorini
http://www.etravel.cz/recko/santorini
http://recke-ostrovy.rovnou.cz/recko/santorini.html
http://santorini.plavacek.net/
http://recko.orbion.cz/santorini/
http://www.recko-pocasi.cz/Santorini.php
http://sweb.cz/libok/pruvodce.htm
http://www.greeka.com/cyclades/santorini/index.htm
http://www.qsl.net/sv2ael/sv2ael.files/faroi/details/akrotiri.htm
http://www.reckoextra.cz/Santorini/Santorini.php
http://www.reckovdetailech.cz/cs/oblasti/santorini/mapa-santorini
http://www.cestovatel.cz/clanky/santorini-perla-recka/
http://www.czech.hostelworld.com/ubytovny/Santorini/Recko
http://www.bedekr.cz/texty/967.html
http://www.reckozajezdy.cz/santorini/
Půjčovny aut:
http://www.recko-pujcovna.cz/Santorini-pujcovna.php
http://www.vazeos.gr/reservations.php